Sv. Vojtěchu, doba se nezměnila

Už jako malý chlapec se choval divně,
každou volnou chvíli využil k modlitbě.
Rád bych Ti vzkázal, že bych to nedokázal,
i kdybys mě ke klekátku přivázal.

Na nastražené děvče, když jsi spadl,
celý hrůzou, co se stalo, zvadl.
Bože, oženil jsem se, oženil.
To je přece velký omyl.

Já kolikrát se žádostí na holku sáh,
a nechal jsem si o nich tolikrát zdát

Zatím co Vojtěch šel cestou Boží,
a stal se biskupem českým,
já jdu cestou touhy a rozkoší
a stal se Bohu nečistým.

Vojtěch neuznával mnohoženství a krčmy,
nebyl za to vůbec milován.
Ondro, peníze na pivo a chlast půjč mi,
a už si do nosu dávám.

Když viděl, jak je český národ zhýralý,
šel do kláštera, aby se přiblížil Králi.
Po nějaké době se vydal na misie,
zatímco Ondra se mnou stále pije.
V cizině ho s nenávisti nepřijali
a po mši ho pohanští vrahové zavraždili,
umučili a rozčtvrtili,
kolem něho křepčili.

Svatý Vojtěchu, náš národ se nezlepšil.
Žije stejně, tak, jak kdysi žil.
Přimluv se za nás u Boha,
naše země žije bez Boha.

Napsáno: 12. 9. 1996