Skoro na dně

Když má člověk velký splín
a srdce uzamčené za mřížemi.
Když jsem unavený - celý hyn
jsem svou těžkou situací sklíčený.

Člověk má pocit, jakoby ho všichni opustili
má tak velký nedostatek lásky a citu
- raději by umřel
přitom jde o to, aby mu nejbližší odpustili
že se trochu liší, protože chce u lidí úctu mít
- svou cestu zřel.

Lidi, tak nerad jsem - a ticho
když jsem často uprostřed davu.
Jak říci, rád vás mám - je mi líto
ale nevím za kým z vás mohu.

Doba je čím dál tvrdší
a bude ještě víc
moc z vás na mě vrčí
je vám ze mě nanic.

Jinak žiji
prý bohémsky - už se neskryji
nevejdu se do krabičky - od pastelky.

Už nechci na tomto světě dál žít
v bolesti Ducha a krvácejícího srdce
přemýšlel jsem jak život si vzít
tento úkol by šel splnit, přece docela hladce.
Ale nevzdám se vám jen tak lehce.
Vyhlašuji válku - vaším srdcím
k lepší ochraně mého srdce.
Jak moc rád vás mám - dobře já vím.

Napsáno: 31. 12. 1998