Pláč v extázi lásky

Sedím tady v dešti pod okapem,
a klidně si moknu.
Jen tak přemýšlím o lásce,
o té pravé, ke které já teprve spěji,
v takové, kde se lidi tolerují.

V zimě se navzájem hřejí,
v parném létě do trávy chtějí.
Pozorují lidi, jak se spěchají schovat,
víme vůbec , co je to milovat?

Teď vidím maminku se synem,
tisknou se k oknu,
na svou hvězdičku se podívat chcem.

Lásko, ani nevíš, jak moc Tě miluji,
v mysli Anglií s Tebou putuji.
Často se slzy v očích objeví -
a proč? Slečno, to víte jen vy!

Napsáno: 6. 10. 1995