Pojednání o Duši tak jak se mi moje Duše představila

           Duše je světlo, zlomek Boží energie Lásky. Váží 21 gramů a v našem Těle ji najdeme pod srdcem. Duši tvoří Bůh Otec, okamžikpřed prvním vtělením do lidského plodu. Duše je součást Boží podstaty. U Boha je Duše v plném vědomí, vše zná, všemu rozumí a chápe. Nepodléhá bolesti a nemá žádnou lidskou starost. Zná pravdu a je plná radosti z Boží přítomnosti, tomu se říká blaženost.

           Duše je seznámena s osudem člověka, do kterého je vtělena. Je, tomu proto, aby nebyla porušena svobodná vůle, kterou Bůh člověku dal, a která nebude nikdy porušena. Duši je ukázáno, co jí v lidském životě čeká a do jisté míry se může rozhodovat, jestli to příjme nebo ne. Každé Duši je dáno jen tolik, kolik je opravdu schopna zvládnout a unést. To je dáno vyspělostí Duše a ta je dána počtem vtělení.

         Každé vtělení znamená nabytí určitých zkušeností, které jsme ztratili zhřešením Adama a Evy a následným vyhnáním z Ráje. Tady lidská bytost musela začít znovu, a to od samé podstaty. Začít se učit vše od začátku to, co Adamovi a Evě bylo vdechnuto a tudíž dáno. Tomu se naše Duše musí znovu učit a svými nabytými zkušenostmi roste k plnému poznání. Tím bude zaručeno, že žádná Duše Bohem nepohrdne, naopak bude Bohu bezmezně oddána díky svým odžitým zkušenostem. Mimo Duší, které se na základě svobodné vůle jasně, bez váhání a několikrát zřeknou samotného Boha. Duše nemůže být vtělena do lidské bytosti, aniž by lidské tělo neprošlo postupným vývojem, protože i naše těla jsou slabá a křehká a bez vývoje nejsou schopna toto poznání pojmout. Duše, která se svým úkolům v lidském životě vyhýbá nebo jde lehčí cestou života, se musí vtělit znovu a znovu, dokud se jí to nepodaří. Někdy je osud těžký i vlivem více okolností v daném životě, proto ta Duše těch životů musí odžít víc, aby bylo dosaženo žádaného výsledku. A tento výsledek má většinou vliv na více bytostí, na celou rodinu, na celý národ, na celé lidstvo, na celé bytí. Náš poslední život Duše v lidském těle je výsledkem předchozích životů. Příklad: Já jsem od narození tělesně postižený (DMO), z karmického hlediska to je nejčastěji zapříčiněno sebevraždou v minulých životech. Vtělení Duše do dalšího života není v pravidelných časových intervalech, děje se různě a není to samozřejmostí.

           Duše musí prokázat, že daný účel splní. Když se pár při početí propojí s Bohem, připraví se cesta pro vtělení vyspělé, vznešené Duše. Mě jsou z historie známy dva takto doložitelné příklady. Svatá Anna matka Panny Marie. Byla to velmi zbožná žena a se svým mužem Jáchymem velmi dbali na všechna Boží přikázání. Přes všechna znamení, která se jim děla na důkaz toho, že jsou to právě oni, kterým se narodí vznešená Panna, léta čekali, než Anna počala z Ducha Svatého. A Panna Marie už ve svých třech letech byla na takové úrovni, že složila zkoušky pro vstup do chrámu mezi chrámové panny, kde byla do svých 14 let. Celou tuto dobu se duchovně vzdělávala a pracovala ve službách chrámu. Dnes by se takový stav dal přirovnat pobytu v klášteře. Až po nějaké době byly tyto dívky přidělovány mužům do přesně stanovených rodů. Panna Marie se musela provdat do rodu Davidova, proto jí byl Josef vyhledán. Čekal se příchod Mesiáše, o to napjatější období to bylo. Dnes si neumíme představit, že by nám někdo nařizoval, kdy máme být doma, natož jaké děvče bude naší ženou.  Lidské tělo je chrámem Duše, Duše bez těla nemůže na tomto světě nic vykonat, proto je to lidské tělo tak důležité. A jestli si připustíme po určité duchovní práci, že Duše je součástí Boží podstaty, tělo je chámem Božím. A my jsme součástí Boha. Bůh není konkrétní tam nebo tamto nebo toto. Bůh je všude a vším. Když se mi toto vše podaří pochopit, musím opět žasnout nad Boží Láskou k nám lidem, nad Božím milosrdenstvím, nad obrovským darem svobodné vůle. A my lidé parazitujeme na Božím těle, hnijeme. A pořád je nám dáván čas k nápravě k vyléčení.

3. července 2014

***