Otázka z řad čtenářů mých stránek:

Proč církev neuznává nová vtělení Duše?

           To je dost teologická otázka a já jsem jen prostě uvažující člověk. Ano je pravdou, že reinkarnace, je proti učení Katolické církve. I když to je zvláštní, protože Kristus po zmrtvýchvstání se znovu vtělil do svého těla, a protože to bylo do třech dnů, tak ani nezačalo podléhat zkáze. A to jeho tělo se stalo nehmotným, protože On sám je Božím synem. Po Bohu Otci je Ježíš Kristus nejvyspělejší duchovní bytost, která bylo zrozena.

        Po vstoupení Ježíše Krista na Nebesa ke svému Bohu Otci, si jeho stoupenci mysleli, že dosáhnout osvíceného stavu je možné během jednoho lidského pozemského života. Oni si nepřipustili, že se to nemusí podařit. Úplně zapomněli na obrovský vliv zla, SATANA. Málokdo z nás bereme zlo jako reálnou skutečnost, na kterou jsme z lidského vnímání krátcí. Proto je potřeba přijmout tu skutečnost, že SATAN je duchovní, velmi vyspělá, inteligentní bytost a je chytřejší a zdatnější než my. On nás dostane, kdy se mu zamane. Proto, oddanost Bohu je tak důležitá, jen s ním jsme v bezpečí. Od vyhnání Adama a Evy z Ráje žije člověk v progresivním hříchu. To znamená, že zlo na nás působí takovou intenzitou, která závisí na vyspělosti naší Duše a ta se odvíjí podle počtu vtělení, protože jen v lidském těle se Duše může zdokonalovat. Čím déle nechá člověk svoji Duši bez spojení s Bohem, tím déle trpí a je vystavena atakům zla. V dnešním světě je vidět mnoho zla, protože člověk přestal myslet i na druhé a začal myslet jen na sebe, technologicky jsme předběhli dobu, ale zapomněli na Duši. Jestli člověk ve svém životě hledá duchovní hodnoty nebo pomíjivé pozemské štěstí, záleží na mnoha okolnostech: na výchově, na okolí, na vzdělání a na základě těchto okolností se mají možnost otevřít další schopnosti: vnímaní věcí kolem sebe, intuice a poslech svého vnitřního hlasu. Nikomu se to nedá vnutit ani naučit, každý si k tomu musí najít svoji cestu. Ti lidi, co nechtějí nic slyšet, nad ničím přemýšlet, protože takzvaně nemají čas, se teď zdánlivě mají dobře, jdou s davem. Ale oni neví, kam jdou, a proč. Je to jejich volba. Člověk, který přemýšlí nad duchovnem, toho často bolí hlava, nechápe, co se vlastně kolem děje, je mnohdy naštvaný, že mu lidi nerozumí a několikrát ho to může zavést na rozcestí, ale věří-li v Boha, vždy se z toho dostane. Stačí myšlenka, slova, a už je to modlitba, a už jsi s Bohem ve spojení. Jen to uvést v lidskou samozřejmost jako je dech, vylučování, mluva atd. A to, když se nám podaří, tak už jsme svatí.

***